Až do zrušení roboty zákonem ze dne 7. září 1848 hospodařili na zdejším velkostatku sami majitelé - knížata z Lichtensteinu prostřednictvím svých úředníku a zřízenců : pana vrchního (v Lanškrouně), šafáře (správce statku ), pokladníka (dozorce nad obilím) a drába (posla a dohlížitele na lid).

Občas dojížděl sem na přehlídku pan vrchní. Ve dvoře chovalo se 80 kusů hovězího dobytka a 500 plemenných či kojných ovcí, které se nejčastěji na lukách v údolí ke Skuhrovu mezi Lhotkou a Dlouhou Třebovou  pásly. Odtud slovo údolí to „Kojovec“. – Na velkostatku bylo opravdu snadné a radostné hospodaření. Až do roku 1749 neplatili daní vůbec, od roku 1749 - 1775 jen polovici jako ostatní držitelé pozemků a k tomu jim všechny ruční i tažné práce po celý rok zdarma vykonati musel poddaný lid. Teprve císař Josef II. nařídil 20. dubna 1775, že musí býti rozdílu mezi pozemky panskými a selskými, co se týče výměry daní. Že si šlechtu notně pohněval, rozumí se samo sebou. Bezplatná práce poddaného lidu, jímž byl zavázán své vrchnosti, byla robota. Robota byla ruční, čili pěší a tažná. Ve století 15. a 16. robotovalo se u nás poměrně ještě malý počet dní do roka. Ale po bitvě na Bílé hoře roku 1620, kdy v Čechách vše ovládla katolická šlechta a hierarchie, byla robota značně rozmnožena a lid zotročen. Největší útisky sedláků vycházely z toho, že upravené roboty nebylo zákonem upraveno, až teprve roku 1680. Ale nábožná šlechta ani císařského patentu nedbala a stále nové a nové roboty ukládala. Sedlák musil od sv. Jiří do sv. Havla 5-6 dnů v týdnu robotovati, takže na obdělávání vlastních pozemků zbyl mu jeden den – neděle. A i ten den musel často na panských honech zvěř nadhánět a nosit. K robotě byl zavázán nejen sedlák, ale celá jeho rodina i se ženou. A tak poddaný, maje 5-6 dnů roboty, v době pilných prací musel v noci na vlastních polích pracovati a to často lidským potahem, nechtěli-li svého zvířete potrhati. Nejhorší bylo, že proti vrchnosti nebylo žádného dovolání. Když panského týrání nemohli již vydržet, vzbouřili se, táhli od zámku k zámku a majetek panský pustošili. Tu teprve zakročila slavná vláda, vojskem proti lidu. Tak v roce 1621 vzbouřili se sedláci na Hradecku. Vzpoura byla potlačena vojskem. Přes 500 sedláků bylo na místě oběšeno a přes 600 do žaláře uvrženo. Uvězněným byl na čele vypálen cejch (šibenice, uřezán nos a pak – udělena milost. A na usmířenou Boha byl pak tento lid naháněn do kostelů. V roce 1775 bylo opět v Čechách i na Moravě veliké vzbouření všeho lidu. Tu teprve císařovna Marie Terezie -k radě svého syna Josefa II., vydala 13. srpna 1775 patent, kterým byla robota dle výše pozemkové daně (kontribuce) takto zmírněna a upravena :

a) Podruzi a podruhyně byli povinni robotovati jednou osobou ročně 13 dní.

b) Chalupník, který platil pozemkové daně do 57 krejcarů, jednou osobou ročně 26 dní.

c) Kdo platil kontribuce 58 kr. – 2 zl. 51 kr., jednou osobou týdně 1 den.

d) Kdo platil kontribuce 2 zl. 52 kr. – 4 zl. 45 kr., jednou osobou týdně 1 ½ dne.

e) Kdo platil kontribuce 4 zl. 46 kr. – 7 zl. 7 ½ kr., jednou osobou týdně 2 dny.

f) Kdo platil kontribuce 2 zl. 8 kr. – 9 zl. 30 kr., jednou osobou týdně 2 ½ dne.

g) Kdo platil kontribuce 9 zl. 31 kr. – 14 zl. 15 kr., musel již robotovat jedním kusem potahu týdně tři dni.

h) Kdo platil kontribuce 14 zl. 16 kr. – 28 zl. 30 kr., musel již robotovat jedním párem potahu týdně tři dni a mimo to ještě od sv. Jana do sv. Václava 1 den týdně jednou osobou pěší roboty.

ch) Kdo platil kontribuce 28 zl. 31 kr. – 42 zl. 45 kr., musel již pracovati se třemi kusy potahu týdně tři dni a od sv. Jana do sv. Václava týdně dva dny jednou osobou pěší roboty.

i) Kdo platil přes 42 zl. 45 kr. kontribuce byl povinen pracovati se čtyřmi kusy potahu týdně tři dni a od sv. Jana do sv. Václava týdně tři dny jednou osobou pěší roboty.

Kdo v roce 1775 držel koně a robotoval s koňmi, byl povinen i napříště s koňmi robotovati, ostatní pracovali s krávami.

 Mimo tento vyměřený čas pro práci při dvoře musel ještě každý pěší robotník pro vrchnost doma upříst 1 kus příze a každý jízdní robotník 2 kusy příze.

Při pěších a tažných robotách po celý rok konaných nedostali robotníci žádné náhrady. Toliko pěší od sv. Jána do sv. Václava dostávali půl druhé libry chleba denně. Pěší robotníci, kteří týdně méně než tři dny robotili, byli povinni, když si toho vrchnost přála, pracovati ještě za plat. V říjnu až únoru dostávali denně 7 kr., v březnu až červnu 10 kr., v červenci 15 kr.

Jízdní robota trvala až do roku 1738 od slunce východu do slunce západu. Císařským patentem ze dne 27. ledna 1738 bylo stanoveno, že má trvati denně jen deset hodin, avšak o senách a žních se nesmí těchto „deset hodin“ počítat tak přísně. Tato pracovní doba byla zachována i patentem z roku 1775. Pokud však běželo o robotu ruční, nebylo stanoveno žádné měřítko, „poněvadž při pracovní době může člověk vydržet o trochu déle než dobytek s potahem“- stojí v patentu. Robotník, který do práce pozdě přišel nebo z ní dříve odešel, musel zanedbané hodiny jiného dne nahradit. Kdo zameškal celý den, byl povinen za trest pracovat dva dny. Kdy, kdo měl na robotu jíti a jakou práci konati, oznamoval panský dráb. Nepohodou zmařený čas se nepočítal a musel se jindy nahradit. Byly to smutné, přesmutné časy. Kdo přijel se špatným náčiním nebo nedbale pracoval, byl od knížecích úředníků hned na místě důkladnou holí vyplacen. Jednou přijel na přehlídku pan vrchní. Vzadu u lesa nelíbila se mu práce některých robotníků. A hned počal holí práci i hlavy robotníků napravovati. Když docházela řada na souseda Rybku z čp.27, rychle z ujel a tučné výplaty se vzdal. Ale pan vrchní nechtěl si odměny ponechati pro sebe. Pozval si Rybku do Lanškrouna a dal mu tam holí 10 důkladných ran vysázet. A milý Rybka před výplatou více neujížděl. Nejhorší pan vrchní v Čechách byl Jan Svoboda z Dobříše, který mnoho lidí, ani žen v požehnaném stavu nešetře, k smrti ukarabáčovat dal. Tento tyran dával provinilce do malé klece násilně vtlačovati a napěchovati, tak že se ani hnout nemohli, od kteréhožto trestu pekelného mnoho lidí zmrzačeno a někteří se docela zbláznili. Císař Josef II. doslechnuv se o něm, sám na Dobříš dojel, věc vyšetřil a dal Svobodu na šest let do káznice vsadit a mučící klec na rynku spáliti. Vrchnosti uložena pokuta 24 000 zl., jež byly rozděleny mezi mrzáky a sirotky po těch, již se stali obětí Svobodovy krutosti.

Rolník Jeroným Hác (čp.20) jezdil na pole děkanovo do Ústí nad Orlicí a ke dvoru libchavskému. Týž vypravoval pisateli těchto řádků, že robotníci i přes všecku ostražitost panských zřízenců také přece jen svého pána ošidili. Tak dřevaři nevraceli se k domovu z lesa bez špalku, pod nímž se obě nohy prohýbali a mlatci bez plných velikých a vysokých bot, schválně k tomu dělaných.

Co lid se u nás pro pána dřel (po celá století, připravovali učenci francouzští jeho osvobození. V roce 1789 vypukla francouzská revoluce a po té myšlenka svobody a rovnosti zmocnila se myslí všech utlačovaných v celé Evropě. Tak nadešel památný rok 1848. Císař Ferdinand Dobrotivý byl přinucen patentem ze dne 28. března veškeré poddanství zrušiti a robotu dnem 31. 3. 1848 za přiměřenou náhradu pánům zastavit. Úředníci byli odtud odvoláváni, půda (role) na jitra pronajata, ujařmený lid si oddechl. Člověk – poddaný, stal se člověkem. Ale, aby na robotu nezapomněl, musel platit 40 let výkupného.