Jdi na obsah Jdi na menu

Dlouhotřebovské rody

19. 8. 2008
Dlouhá Třebová je od dob nejstarších - místem zemědělským. Teprve od sklonku 19. století má i značné množství obyvatelstva továrního a státně zaměstnaneckého, ale svůj charakter zemědělský neztratila. Proto také je zde mnoho starých rodů českých i po staletí na rodné půdě hospodařících. Jsou to zejména tyto rody :

Cejnarové - od roku 1565.
Mikešové - připomínají se ve Lhotce a v Řetové od roku 1543 a v Dlouhé Třebové pak od roku 1773.
Morkesové - od roku 1598.
Rybkové - již před rokem 1566.
Řehákové - od roku 1565.
Petrkové či Petercové - od roku 1616.
Mužíkové - od roku 1590.
Snítilové - od roku 1586.
Kovářové - od roku 1579.
Hácové - od roku 1661.
Pirklové - od roku 1667.
Kašparové - od roku 1671.
Šoubové - od roku 1708.
Kubištové - od roku 1709.
Fišarové - od roku 1753.
Šmídové - od roku 1754 - jsou to potomci a příslušníci starého rodu Kovářova, známého v Dlouhé Třebové od roku 1579.
Štanclové - od roku 1766.
Jirouškové - od roku 1778.

Svobodné stěhování poddaného obyvatelstva bylo až do roku 1781 méně i více omezeno. I v dobách svobodného českého státu - do roku 1620 - nesměl se poddaný člověk, bez souhlasu své vrchnosti, přestěhovati z obce do obce ani v hranicích panství. Přestěhování z jednoho panství do druhého nebylo téměř možné a bylo-li výjimečně povoleno, dělo se tak často i za náhradu jiného poddaného. Proto také stěhování obyvatelstva do roku 1781 bylo nevalné. Takové také byly poměry poddaného člověka dávno před lety.

Staletí odolávaly naše rody a odolaly na jazykovém pomezí východních Čech dvou kmenových moří - slovanského a germánského. Odolaly a věrny zůstaly. Budiž jim za to čest a uznání.

Mládeži česká ! Měj smysl pro tradici rodinnou a věř, že bez ní by nebylo tradice národní !

(Zachována řeč a styl dobových materiálů.)