Děkuju Ti...
1. 9. 2008
.
.
Děkuju Ti maminko, za všechno....
Přestal jsem věřit ve spravedlnost, v Boha, nevěřím ničemu..
Když mi dokázal tak brzo vzít mámu, která nikdy nikomu neublížila a jediné - co kdy znala, byla obětavá práce pro své blízké. ..
Není spravedlnost, není Bůh, když neslyšel, jak si mi říkala, že tu chceš s námi ještě být . Ani to jediné přání Ti splněno nebylo. A potom.... bezbranní jsme stáli u Tebe a sledovali - jak svádíš těžký a nerovný boj s krutým osudem..Ještě na smrtelné posteli si se dokázala zeptat na ostatní, jak se mají a pousmála si se, když jsi se dozvěděla, že se mají dobře a jak válčíme doma my. Tolik si chtěla žít, tolik si bojovala, to Tvé zlaté srdíčko bilo do vysílení, bilo s nadějí, bilo pro nás, a pak....
.
My nemáme patent na štěstí. Teď už to vím. Já bych dal nevím co za to, abych Tě tu měl, na chvíli jsem uvěřil, že k nám osud už nemůže být tak krutý. Vždyť už nejednou zasáhnul do středu naší rodiny - nejdřív Tvůj prostřední syn, potom náš táta....
Ale to stále neměl být konec našemu neštěstí. Krutý osud zaútočil náhle a nečekaně i na Tebe... a učinil z Tebe slabou a bezbrannou, stejně jako slabý a bezbranný jsem najednou byl i já ....
.
Skromná, postavou malá, ale srdcem velká žena.
Nehýbala si ději na téhle planetě, nebyla jsi slavná osobnost, ale pro své děti jsi byla mnohem víc. Byla jsi totiž skvělá máma. .
Vždy nezištná, s dobráckým úsměvem na tváři. Ač Ti vždy dobře nebylo, Tvůj úsměv dokázal léčit..
.
Nikdy si se nedívala na svůj prospěch, nezáviděla si ostatním, i kdyby se druzí měli mnohdy líp. Dokázala si přát ostatním jejich štěstí a takových lidí je už dnes mezi námi málo..
Budeš mi moc chybět. Odešla jsi moc brzo za tátou a za synem...
.
Maminko, má zlatá mámo, nikdy na Tebe nezapomenu..Sbohem mámo
.
.
.
