100 let
28. 6. 1914
100 let od události, která vedla k 1. světové válce
Následník trůnu, rakouský arcivévoda František Ferdinand d´Este byl společně se svojí chotí, hraběnkou Žofií Chotkovou, zastřelen v bosenském Sarajevu. Byla neděle 28. června 1914 a Evropa se ocitla na prahu Velké války, která se později bude označovat jako 1. světová válka.
V 10:45 opouští následník rakousko-uherského trůnu sarajevskou radnici. Jede navštívit zdejší nemocnici, kam byli odvezeni zranění účastníci jeho doprovodu, kteří byli postiženi při prvním bombovém útoku na arcivévodův vůz. Ten se odehrál brzy po příjezdu do bosenské metropole. Arcivévodův úmysl pokračovat v cestě otevřeným vozem se ukáže jako tragické rozhodnutí.
Atentát byl připraven dost diletantsky. Jeden z atentátníků Gavrilo Princip (na obrázku) si po neúspěchu prvního útoku odchází na nábřeží u Latinského mostu - do místního lahůdkařství - zakoupit něco k snědku. Mezitím se však odehraje ohromná náhoda. Po nábřeží se přiblíží arcivévodův vůz. U obchodu s potravinami, před kterým stojí Princip, špatně odbočí.
Vůbec poslední fotografie živého následnického páru. Přední kola se již pomalu stáčejí ke špatnému odbočení do ulice před místní lahůdkářství, kde v té době stojí jeden z atentátníků - Princip.
Trasa byla totiž narychlo změněna, ale řidiči českého původu Leopoldu Lojkovi to dopředu nikdo nesdělil. Teď proto musí zastavit, aby ze špatné ulice vycouval zpět a mohl pokračovat ve správném směru. Princip nemůže věřit svým očím. Díky zmatkům s trasou má arcivévodský pár přímo před sebou. Nezaváhá. První rána jde do dveří a zasahuje žaludek těhotné Žofie, druhou ránu vypálí dokonce s odvrácenou hlavou. A i ta najde svůj cíl. Zasáhne krk rakouského arcivévody. Poté je Princip zpacifikován četníky. Později zemře ve vězeňské nemocnici v Terezíně.
Šipka ukazuje místo, kde k atentátu došlo. Arcivévoda s chotí svým zraněním podlehnou. Stopy po zosnovatelích vražedného spiknutí vedly do Srbska. Rakousko - Uhersko vyhlásilo Srbsku ultimátum. Na většinu z podmínek Srbsko přistoupilo, ale ultimátum jako celek nepřijalo. Rakousko - Uhersko to vzalo jako záminku k vypovězení války.
Známý manifest císaře Františka Josefa I. "Mým národům", kterým Rakousko - Uhersko vyhlašuje válku Srbsku.
Vojáci odcházeli do války s tím, že "do švestek" jsou doma. Představa o bleskové válce však brzy vzala za svou. Válka se vlekla a změnila se ve válku zákopovou. Brzy se konflikt rozroste do obřích rozměrů. První světový konflikt si vyžádá přes 10 mil. obětí.
Oběti z Dlouhé Třebové
1) Habiger Rudolf, čp. 76, zemřel v roce 1915
2) Hubálek Jan, čp. 173
3) Kašpar Antonín, čp. 210, padl na srbské frontě
4) Kašpar Karel, čp. 154
5) Kašpar Štěpán, čp. 60, padl na srbské frontě
6) Kovář Josef, čp. 176
7) Mazura Josef, čp. 118
8) Pávek Jan, čp. 120, padl 31. srpna 1916 na ruské frontě
9) Pávek Rudolf, čp. 120, padl v červnu 1918 na italské frontě
10) Renčín Karel, čp. 31, padl na italské frontě
11) Rybka Alois, čp. 159
12) Sýkora František, čp. 6, padl na ruské frontě
13) Morkes Karel, čp. 137
14) Štancl Alexandr, čp. 108, nezvěstný na italské frontě
15) Vaňous Josef, čp. 10
16) Hýbl Josef, čp. 207
17) Fibigar Rudolf, čp. 38
18) Vaňous Jan, čp. 24, bojoval na ruské frontě a zůstal nezvěstný
19) Fišar Jan, čp. 126, bojoval na ruské frontě a zůstal nezvěstný
20) Pirkl Josef, čp. 40
21) Jansa Josef, čp. 161, zastřelen pohraniční stráží při přechodu hranic z Německa do Holandska
22) Peterec Josef, čp. 190
23) Štancl František, čp. 68
24) Jansa Bedřich, čp. 60
25) Vaněk Čeněk, čp. 113
26) Vacek Josef, čp. 138
27) Weinlich František, čp. 129, zemřel v dubnu 1915 v nemocnici ve Vysokém Mýtě
28) Vávra Josef, čp. 116
29) Jiroušek Karel, čp. 89
30) Jiroušek Josef, čp. 89
31) Motl František, čp. 185, zemřel v Cholmu
32) Peterka František, čp. 96
33) Němeček Antonín, čp. 204
34) Němeček Bohumil, čp. 204
35) Rybka František, čp. 9, bojoval na ruské frontě a zůstal nezvěstný
36) Skalický Jan, čp. 223
37) Zoubele Josef, čp. 174, padl na ruské frontě
38) Kovář Josef, čp. 124, padl v Polsku v roce 1916
39) Kubišta František, čp. 95, padl v bojích na Slovensku v roce 1919
40) Bělina Josef, čp. 184, odjel na ruskou frontu a zůstal nezvěstný
Pískovcový lev střeží dodnes památku mrtvých z Velké války, jejichž hroby jsou rozesety po celé Evropě.